Rozdíl mezi slovy Acedrex a Ajedrez ilustruje fonetický vývoj španělštiny, která se snažila přizpůsobit původní arabský název hry:
Acedrex (13. století): Tento pravopis je základním pravopisem použitým v traktátu krále Alfonse X. z roku 1283, Libro del Acedrex. V této době se k fonetickému zachycení zvuku “š” zděděného z arabštiny používaly hlásky “c” (před “e”) a “x”. Shatranj.
Ajedrez (15. století): S vývojem jazyka se zvuk “š” změnil v moderní hrdelní “j” (v češtině se používá jako "j"). jota). V době, kdy Luis Ramírez de Lucena vydal v roce 1497 své stěžejní dílo, se pravopis přiblížil moderní podobě.
Zatímco se měnil fonetický název, pravidla procházela revolučním rozšířením pravomocí, které zcela změnilo tempo hry. Tento přechod nejlépe definují dva systémy popsané v Lucenově díle z roku 1497:
El Viejo (Stará cesta): To představuje tradiční středověká pravidla Acedrexu, kde hra byla pomalým pozičním bojem. V tomto systému byla figurka, kterou dnes nazýváme Dama, Alferza (královský rádce), která se mohla pohybovat pouze po diagonále o jedno pole. Současně byl tradiční Alfil omezen na skok přesně o dvě pole po diagonále, přičemž přeskakoval ostatní figury.
De la Dama (Moderní způsob): Tento “nový” styl hry proměnil šachy v “rychlé, taktické a výbušné” střetnutí. Podle těchto pravidel byla alferza nahrazena “dámou”, která získala neomezený dosah ve všech směrech. Moderní "Alfil" se také vyvinul v neomezeného diagonálního jezdce a osvojil si silný pohyb, který byl kdysi vyhrazen experimentálním figurám, jako je "Krokodýl".
Přechod pohybu “neomezená diagonála” k názvu “Alfil” ve španělské literatuře znamená zásadní posun od středověkého “šatrandž” k moderním šachům. Zatímco v “Libro de los Juegos” (1283) krále Alfonse X. byl poprvé představen neomezený diagonální tah prostřednictvím specifické figury zvané Krokodýl (Cocodrilo), název “Alfil” byl pro tento pohyb ve standardní hře 8×8 znovu použit až koncem 15. století.
V “Libro de los Juegos" Alfonsa X.“, standardní Alfil byl stále tradiční středověkou figurkou, která přeskočila přesně dvě pole po úhlopříčce. Alfonso však obsahoval rozšířenou variantu 12×12, která se nazývala “Grande Acedrex".“ (Great Chess), který představil novou figuru nazvanou “Krokodýl” ("Crocodile").Cocodrilo).
Hnutí: Krokodýl se pohyboval úplně stejně jako moderní figurka - posouval se na libovolnou vzdálenost po nepřekážejících diagonálách.
Inspirace: Historici spojují toto jméno se slavným diplomatickým darem: živým krokodýlem, kterého v roce 1260 poslal egyptský sultán Alfonsovi X. jako součást nabídky k sňatku královy dcery. Dřevěná maketa tohoto krokodýla v životní velikosti, známá jako “Lagarto", byla postavena v roce 1894.“, který dodnes visí v sevillské katedrále.
Název “Alfil” byl oficiálně používán pro neomezený diagonální pohyb ve standardní hře 8×8 po “valencijské reformě” kolem roku 1475.
Scachs d'amor (asi 1475): Tato valencijská báseň je prvním literárním dílem popisujícím moderní šachová pravidla. Výslovně této figurce přisuzuje “dynamičtější roli” a pohybuje se po diagonále o tolik polí, kolik jen může. V básni jsou tyto figurky již označovány jako “Alfil” (ve valencijštině/katalánštině), což ilustruje, že v tomto období došlo k přenesení názvu ze starého “skokana” na nový “jezdec”.
Libre dels jochs partits dels schacs (1495): Tato ztracená kniha, jejímž autorem je Francesc Vicent, je považována za první pojednání o moderních šachách. Předpokládá se, že normalizovala název “Alfil” pro nové hnutí na Pyrenejském poloostrově.
Pokud hledáte specificky kastilskou (španělskou), nikoli valencijskou literaturu, první definitivní použití slova “Alfil” pro moderní tah je v:
Repetición de Amores y Arte de Ajedrez (1497): Tato kniha, jejímž autorem je Luis Ramírez de Lucena, je nejstarší dochovanou tištěnou knihou o moderních šachách v kastilštině.
Lucena dílo označuje jako Alfil (nebo Arfil) a rozlišuje mezi “novými” pravidly (de la dama) a “starými” pravidly (el viejo). Potvrzuje, že “nový Alfil” nyní probíhá napříč diagonálou, čímž fakticky pohlcuje pohyb původně přiřazený Alfonsovu “Krokodýlovi”.
I když se dnes používají oba termíny, volba mezi “dama” a “reina” ve španělské šachové literatuře označuje přechod od středověké hry k moderním šachům a odráží dlouhodobou snahu vyhnout se jazykovým zmatkům.
V obecném literárním smyslu se výraz “reina” (královna) objevil ve španělské šachové poezii dlouho předtím, než se stal standardizovaným názvem pro figurku na šachovnici.
11. století (Šegal): Španělský rabín “Abraham ibn Ezra” napsal na konci 11. století báseň, v níž se o tomto díle zmiňuje jako o “Šegal” (hebrejský výraz pro královnu).
Středověká romance: Pod vlivem morálních traktátů Jacoba de Cessolis byla skladba často označována jako ’.“regina” v latině a “reina“ v raných románských jazycích, přestože se stále pohybuje slabým diagonálním pohybem o jeden čtvereček jako “Alferza“.
Když se na konci 15. století změnila pravidla a vznikl tak silný “neomezený” kus, který známe dnes, ve španělských traktátech se preferoval termín “Dama”, nikoliv "Reina".
Libre dels jochs partits dels schacs (1495): Tuto knihu napsal Francesc Vicent ve Valencii a je považována za první tištěnou knihu o moderních šachách. Zaměřil se na “Dama“ (Lady) a zasloužil se o standardizaci “nových” pravidel pohybu.
Repetición de Amores y Arte de Ajedrez (1497): Luis Ramírez de Lucena výslovně použil termín “Dama“ pro definici moderní hry (de la dama). Zřídkakdy používal “Reina”, protože hra byla často nazývána “šachy dámy” (často spojované s královnou Isabelou I. Kastilskou).
V 16. století, kdy hra překročila své počáteční “reformní” období, se v běžné španělské šachové literatuře začal častěji objevovat přechod na “Reina”.
Ruy López de Segura (1561): Ruy López ve svém základním díle “Libro de la Invención Liberal y Arte del Juego del Axedrez” použil oba termíny, i když “Dama“ zůstala ve strategických popisech technicky dominantní.
Konflikt “R”: Hlavním důvodem, proč “Reina” nikdy plně nenahradila “Dama” v technické šachové literatuře, je šachová notace. Ve španělské notaci se pro “Rey” (krále) používá písmeno “R“. Aby se předešlo záměně, je královně přiřazeno písmeno “D“ pro “Dama”.
